Smuteční síň v Novém Městě na Moravě
soutěž ČKA 2022

Rybníky uprostřed města. Oáza klidu, ve které bude nová smuteční síň umístěna. Architektura síně v kontextu Vysočiny bude stavením s vnitřním dvorem uprostřed krajiny. Uzavřenost za zdí bude poskytovat klid a soukromí během obřadu a celé auditorium bude přitom otevřeno do exteriéru – vnitřniho dvoru. Z pěšin kolem rybníka bude viditelná pultová střecha auditoria jako plachta plachetnice.

Důležitou ideou návrhu je umístění hlavního vstupu do smuteční síně z venkovního předprostoru u rybníka, ne bezprostředně z ulice Malá. Hosté smutečního obřadu tak budou mít různé úrovně soukromí před a po proběhlém obřadu, různá místa k setkání – prostor u rybníka a soukromější atrium. Venkovní vstupní předprostor bude navazovat na síť cest kolem rybníka, cestu kolem stávající hřbitovní zdi i nezbytná nově vzniklá parkovací stání podél ulice Malá.
Síň bude přístupná nejen pěšinami spíše parkovějšího charakteru, ale také pohodlně bezbariérovým zpevněným chodníkem z ulice Malá.
Plánované rozšíření hřbitova bude se staršími částmi propojeno schody a pěšinou blíže u rybníka podél nově vzniklé rozptylové loučky. Rybníky, hřbitov a nová smuteční síň jako jeden organismus.

Provoz síně bude velmi přehledný. Z venkovního předprostoru budou pozůstalí vcházet do atria se zastřešeným obvodem, odkud můžou vstoupit do foyer auditoria nebo přímo do auditoria, dále pak do menšího sálu, který bude navázán na místnost k vystavení rakve anebo do vstupu k toaletám, které můžou být přístupné i zvenčí v rámci otevírací doby hřbitova.
Provozní zázemí bude zcela odděleno. Parkovací stání 2 pohřebních vozů a zastřešený manipulační prostor budou umístěny v rámci dvorku obehnaného zdí, s kovovými vraty.
Konstrukčně se bude jednat o jednoduchý vyzděný jednopodlažní objekt s plochou zelenou střechou, část nad auditoriem bude pultová s krytinou z bílého plechu. Prostor pro VZT jednotky bude nad provozní částí /přípravna zemřelých/, vše skryté za vyvýšenou atikou.
Stěny budou omítané a částečně obloženy dřevem – v interiéru auditoria, směrem do vstupního předprostoru a v průchodu do atria. Uvnitř atria bude navržena vodní plocha a zelený dvorek se stromy a možností umístit umělecké dílo, podél stěn budou umístěny lavice a zpevěné pobytové plochy.

Smuteční síň v Novém Městě na Moravě
soutěž ČKA 2022

Rybníky uprostřed města. Oáza klidu, ve které bude nová smuteční síň umístěna. Architektura síně v kontextu Vysočiny bude stavením s vnitřním dvorem uprostřed krajiny. Uzavřenost za zdí bude poskytovat klid a soukromí během obřadu a celé auditorium bude přitom otevřeno do exteriéru – vnitřniho dvoru. Z pěšin kolem rybníka bude viditelná pultová střecha auditoria jako plachta plachetnice.

Důležitou ideou návrhu je umístění hlavního vstupu do smuteční síně z venkovního předprostoru u rybníka, ne bezprostředně z ulice Malá. Hosté smutečního obřadu tak budou mít různé úrovně soukromí před a po proběhlém obřadu, různá místa k setkání – prostor u rybníka a soukromější atrium. Venkovní vstupní předprostor bude navazovat na síť cest kolem rybníka, cestu kolem stávající hřbitovní zdi i nezbytná nově vzniklá parkovací stání podél ulice Malá.
Síň bude přístupná nejen pěšinami spíše parkovějšího charakteru, ale také pohodlně bezbariérovým zpevněným chodníkem z ulice Malá.
Plánované rozšíření hřbitova bude se staršími částmi propojeno schody a pěšinou blíže u rybníka podél nově vzniklé rozptylové loučky. Rybníky, hřbitov a nová smuteční síň jako jeden organismus.

Provoz síně bude velmi přehledný. Z venkovního předprostoru budou pozůstalí vcházet do atria se zastřešeným obvodem, odkud můžou vstoupit do foyer auditoria nebo přímo do auditoria, dále pak do menšího sálu, který bude navázán na místnost k vystavení rakve anebo do vstupu k toaletám, které můžou být přístupné i zvenčí v rámci otevírací doby hřbitova.
Provozní zázemí bude zcela odděleno. Parkovací stání 2 pohřebních vozů a zastřešený manipulační prostor budou umístěny v rámci dvorku obehnaného zdí, s kovovými vraty.
Konstrukčně se bude jednat o jednoduchý vyzděný jednopodlažní objekt s plochou zelenou střechou, část nad auditoriem bude pultová s krytinou z bílého plechu. Prostor pro VZT jednotky bude nad provozní částí /přípravna zemřelých/, vše skryté za vyvýšenou atikou.
Stěny budou omítané a částečně obloženy dřevem – v interiéru auditoria, směrem do vstupního předprostoru a v průchodu do atria. Uvnitř atria bude navržena vodní plocha a zelený dvorek se stromy a možností umístit umělecké dílo, podél stěn budou umístěny lavice a zpevěné pobytové plochy.

Smuteční síň v Novém Městě na Moravě
soutěž ČKA 2022

Rybníky uprostřed města. Oáza klidu, ve které bude nová smuteční síň umístěna. Architektura síně v kontextu Vysočiny bude stavením s vnitřním dvorem uprostřed krajiny. Uzavřenost za zdí bude poskytovat klid a soukromí během obřadu a celé auditorium bude přitom otevřeno do exteriéru – vnitřniho dvoru. Z pěšin kolem rybníka bude viditelná pultová střecha auditoria jako plachta plachetnice.

Důležitou ideou návrhu je umístění hlavního vstupu do smuteční síně z venkovního předprostoru u rybníka, ne bezprostředně z ulice Malá. Hosté smutečního obřadu tak budou mít různé úrovně soukromí před a po proběhlém obřadu, různá místa k setkání – prostor u rybníka a soukromější atrium. Venkovní vstupní předprostor bude navazovat na síť cest kolem rybníka, cestu kolem stávající hřbitovní zdi i nezbytná nově vzniklá parkovací stání podél ulice Malá.
Síň bude přístupná nejen pěšinami spíše parkovějšího charakteru, ale také pohodlně bezbariérovým zpevněným chodníkem z ulice Malá.
Plánované rozšíření hřbitova bude se staršími částmi propojeno schody a pěšinou blíže u rybníka podél nově vzniklé rozptylové loučky. Rybníky, hřbitov a nová smuteční síň jako jeden organismus.

Provoz síně bude velmi přehledný. Z venkovního předprostoru budou pozůstalí vcházet do atria se zastřešeným obvodem, odkud můžou vstoupit do foyer auditoria nebo přímo do auditoria, dále pak do menšího sálu, který bude navázán na místnost k vystavení rakve anebo do vstupu k toaletám, které můžou být přístupné i zvenčí v rámci otevírací doby hřbitova.
Provozní zázemí bude zcela odděleno. Parkovací stání 2 pohřebních vozů a zastřešený manipulační prostor budou umístěny v rámci dvorku obehnaného zdí, s kovovými vraty.
Konstrukčně se bude jednat o jednoduchý vyzděný jednopodlažní objekt s plochou zelenou střechou, část nad auditoriem bude pultová s krytinou z bílého plechu. Prostor pro VZT jednotky bude nad provozní částí /přípravna zemřelých/, vše skryté za vyvýšenou atikou.
Stěny budou omítané a částečně obloženy dřevem – v interiéru auditoria, směrem do vstupního předprostoru a v průchodu do atria. Uvnitř atria bude navržena vodní plocha a zelený dvorek se stromy a možností umístit umělecké dílo, podél stěn budou umístěny lavice a zpevěné pobytové plochy.

Praha Ďáblice
Užší soutěž ČKA 2022

společně se Zuzanou Zbellovou a Svatoplukem Sládečkem

Považujeme za důležité zviditelnit množství lidí pohřbených v šachtách hromadných hrobů, zachovat jména pohřbených, která známe a umožnit zapsání jmen která se ještě podaří zjistit. Chceme vytvořit místo pro konání pietních akcí i pro zastavení běžných návštěvníků, které bude v těsné blízkosti území, ale ne přímo na půdě, kde jsou hroby.

Motto:

„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co tevírá dveře zlu“.

Václav Havel

Sdružený klub Rabštejn – Nová etapa kulturního centra v Kostelci nad Orlicí
soutěž ČKA 2021

společně se Zuzanou Zbellovou, Svatoplukem Sládečkem a Šimonem Doubravou

Nová Paka
soutěž ČKA 2019

“ NOVÁ SPORTOVNÍ HALA NENÍ
POUHOU PŘÍSTAVBOU VE ŠKOLNÍM
DVOŘE. V RÁMCI STRUKTURY MĚSTA
SVÝM UMÍSTĚNÍM JASNĚ DEFINUJE
VEŘEJNÝ PARK A VZTAHUJE SE K
CESTĚ, KTERÁ JÍM PROCHÁZÍ. VĚTŠINA
VZROSTLÝCH STROMŮ JE ZACHOVÁNA.
SPORT A VEŘEJNÝ ŽIVOT VE MĚSTĚ SE
VZÁJEMNĚ DOPLŇUJÍ. “

Dvůr novopackého gymnázia patří svým měřítkem k jedněm z největších pozemků na území města. Z východní části ho formuje křivka železniční tratě lemována vzrostlými stromy. Podél celého pozemku vedle trati vede vyšlapaná pěšina tvořící přirozenou spojnici severní části města s centrem. Nejvíce zeleně se nachází v jižním cípu pozemku navazujícím na sochu T. G. Masaryka. Charakter školního dvoru z velké části formuje velké množství parkujících automobilů na štěrkových plochách. V severozápadní části byla v nedávné době vybudována venkovní učebna.
Plánovaná sportovní hala z výše zmíněných hodnot území vychází. Tělocvična je na pozemku umístěna tak, aby jako jasná hranice definovala školní dvůr a veřejný park. Veřejný park v jihovýchodní části pozemku tvoří předpolí haly a vstup pro většinu veřejnosti. Hala tak není jako veřejná budova schována ve dvoře, ale má definovaný jasný vstup ležící na pěších trasách, které v území existují – v návaznosti na Jírovy sady, centrum i na severní část města. Dopravní řešení celého území definuje hlavní parkoviště vedle budovy gymnázia – podél Kumburské ulice. Vjezd na nové parkoviště je umístěn tak, aby stromy podél ulice byly zachovány. Parkoviště navazuje na hlavní chodník vedoucí ke vstupu do haly. Na parkovišti jsou umístěna parkovací stání pro invalidy. Část parkovacích stání při vjezdu do školního dvora je zachováno. Vzniká tak nový školní dvůr, který není primárně už jen parkovištěm. Na druhou stranu trasa zásobování internátu byla zachována a jejím prodloužením vzniká možná dopravní obsluha sportovní haly v úrovni palubovky. Nový prostor bez aut je určen pro potřeby gymnázia. Mohou se zde rozvíjet aktivity započaté realizací venkovní třídy. Celý prostor bude zatravněn a bude na něm vysazeno několik ovocných stromů.
Samotná sportovní hala využívá svažitého pozemku. Částečným zapuštěním suterénu pod zem a průběžným proskleným pásem v návaznosti na okolí dochází k pocitovém odlehčení celé konstrukce. Kolemjdoucí má možnost nahlédnout dovnitř a sportujícím se dostává krásných
výhledů na okolní zeleň. V celé hale je tak dostatek přirozeného světla.
Hala je spojena s budovou gymnázia pomocí proskleného spojovacího krčku. Sem je soustředěn vstup od města, ze dvora i z gymnázia.
Spojovací krček navazuje na historickou budovu v místě kamenného soklu a nezsahuje do omítky nacházejicí se ve vyšších částech fasády gymnázia. V návaznosti na vstup je bufet s terasou orientovanou do parku a balkonem orientovaným na hrací plochu. Z této úrovně je také přímo přístupná tribuna a WC pro návštěvníky.
Ze vstupních prostor vede schodiště do podzemní části sportovní haly. V té se nachází veškeré šatny (sportujících i horolezců, zázemí
trenérů, WC, sklady a posilovna). Skrz posilovnu je plánováno napojení teplovodních rozvodů na stávající kotelnu. Projekt předpokládá revizi
prostor kotelny a jejich rekonstrukci včetně umístění plynových kotlů či nového souvrství zelené střechy. V zadní části haly se nachází horolezecká stěna. Podzemní konstrukci haly tvoří monolitický železobeton s kontaktním tepelným izolantem. Železobetonová konstrukce zakopaná v terénu je dimenzována na namáhání přilehající zeminou.
Nosné konstrukce pochozích stropů jsou také monolitické železobetonové. Hlavní konstrukčním principem stavby je kombinace betonového
skeletu a dřevěné příhradové konstrukce zastřešující hlavní sportovní plochu. Skládaný obvodový plášť z kombinace černých a bílých vláknocementových desek je zateplen minerální vatou. Jedná se o provětrávanou fasádu. Dostatečnou vnitřní cirkulaci vzduchu zajišťuje jednotka VZT umístěná nad prostorem horolezecké stěny. Jednotka VZT nevystupuje z daného objemu. Střešní plášť tvoří titanzinkový plech, stejně jako veškeré klempířské prvky. Na střeše jsou umístěny 4 řady podélných světlíků k hornímu osvětlení hrací plochy. Výplně okenních otvorů jsou stíněné s možností úplného zatemnění exteriérovými roletami. Interiér využívá kombinace přírodních materiálů – pochozí povrchy v chodbách, šatnách a tribunách jsou z přírodního linolea , lakovaným překližkový obklad vnitřních stěn a hliníková okna.
Hrací plocha je tvořena dřevěnými palubkami.

Olomouc
Soutěž ČKA 2020

“Nová knihovna je formována lidským měřítkem v prostředí ortogonálního sídliště. Stabilizovaná organická síť pěších cest v území, pootočení nároží k novým tramvajovým zastávkám a zapojení do struktury místa v širších souvislostech jsou všechno aspekty, které utvářely zdánlivě nahodilý krystal. Vzniká otevřená veřejná instituce s předprostorem a jasnou orientací. Knihy jsou umístěny podél obvodových stěn, vnitřní prostor zůstává volný a umožňuje tak budoucím uživatelům i provozovatelům velikou flexibilitu v programu využití.
Knihovna není pouze skladem knih ale především komunitním centrem poskytujícím širokou škálu společenských aktivit.”

Plaveč
DUR, DSP 2020
Společně s Robertem Václavíkem.

Studie obnovy Plavečské sokolovny má dva základní motivy. Prvním je maximální využití a zatraktivnění stávajícího objektu (kromě přístaveb ze 70. let), včetně obnovy historických kvalit fasády, druhým je novostavba návštěvnického zázemí – foyer s recepcí, s možností občerstvení. Oba objekty jsou propojeny nově vzniklou halou, z které je po schodištích přístupný suterén a patro se sociálním zázemím. Návrh klade maximální důraz na řešení parteru. Interiér je propojen s venkem prakticky po celém obvodu stavby. Vznikají interaktivní místa.

Bělohrad
soutěž ČKA 2017

MĚSTSKÝ ÚŘAD V SOBĚ SPOJUJE

SLUŽBU VEŘEJNOSTI
/ OTEVŘENOST / VEŘEJNÝ PROSTOR /
MĚSTSKOU INSTITUCI
/ SÁL / SLAVNOST / DOMINANTA /
A KAŽDODENNÍ NEPOSTRADATELNOST
/ PRÁCE ÚŘEDNÍKŮ / SKELET /

Stejně tak, jako stavba samotná, její urbanistické souvislosti dotvářejí celkové vnímání městské instituce. Stavba svým formováním jasně definuje okolní prostory. Samotné úpravy náměstí nepřináší výraznou změnu. Nová organizace parkování umožnila jasně definovat pole působnosti automobilů a rozšířila plochy pro chodce. Obraz domu v čele náměstí tvoří výrazná figura sálu. Sál v čele náměstí, transparentní, v letních měsících otevřený přímo k přilehlé piazettě. Důstojnost prostoru je umocněna převýšením a vrchním přirozeným osvětlením. Prostor pro oslavy, koncerty, besedy, zasedání zastupitelstva ale i civilní sňatky. Jako protipól této figuře stojí ustupující administrativní část úřadu. Vnitřní uspořádání kanceláří ji formuje do jasného pravidelného rastru oken. V zadní části domu se do hmoty propisuje válcové schodiště.

Dům tvoří několik různých provozů. Sál s přilehlým zázemím přístupný ze vstupního foyer včetně zázemí lze uvažovat jako samostatný provoz nezávislý na zbytku úřadu. V návaznosti na vstupní foyer v 1 NP je umístěno informační centrum s podatelnou a posezením, kancelář tajemníka, kanceláře starosty a místostarosty. Poslední dvě zmiňované jsou přístupné přes sekretariát.

Výrazné válcové schodiště a výtah uživatele přivádí do centrálního prostoru s posezením, ze kterého lze pokračovat na WC, do jednacích místností, nebo do administrativních částí. Ve 2 NP se nachází odbor stavební a odbor majetku a investic. Ve 3NP Odbor vnitřních věcí. U WC se nachází také technické místnosti, zázemí VZT, serverovna a úklidové místnosti.

Výraznou červenou barvu domu vytváří tradiční vápenocementová omítka probarvená v jádře – materiál tak často se objevující v okolí.
K tepelné stabilitě konstrukce také napomáhá extenzivní zelená střecha, která má i funkci retenční. Na střeše umístěny zdroj obnovitelné energie (fotovoltaické panely) a také jednotky rekuperační a VZT.

Česká Kamenice
Soutěž ČKA 2019

Budova v klidné lokalitě ulice Palackého v přímé návaznosti na další budovy občanské vybavenosti nabízí podmínky pro vyžití spolkového života a vzdělávání. Velká hmota sálu je orientovaná do zahrady, která doposud nebyla využívána. Návrh pracuje s přístavbou jednopodlažní „galerie“ podél boční stěny sálu. Tato fasáda tak v parteru dostává měřítko a dům se otevírá do zahrady. Na galerii plynule navazuje venkovní altán / přístřešek, který vyrovnává stoupání terénu. Stoupající terén v ulici Tovární je směrem k domu vyrovnám pobytovým venkovním schodištěm, které tak může tvořit novou venkovní scénu.
Doprava v klidu je řešena mimo vyznačené území, na ulici Lipová a dále podélnými stáními v ulici Palackého , prostor před kinem ale zůstává volný. Dopravní řešení přilehlých komunikací se nemění.

V rámci opravy fasádního pláště je nově pojednána plasticita fasády. Plastické prvky jsou zachovány, markýza nad vstupem opravena a je navrženo její osvětlení. Vstupní dveře jsou repasovány. Okna v parteru do ulice Palackého a částečně i do ulice Tovární mají snížený parapet na celou výšku podlaží, jsou navrženy nové bezrámové výplně otvorů tak, aby se parter a veřejná funkce domu co nejvíce otevřela do ulice. Novým výrazným motivem a tzv. „poutačem“ domu se stává nový okenní otvor v nároží. Počítá se s jeho informačním využitím o akcích v domě, možnými instalacemi vnitřní projekce na sklo atd. Ve 2.NP jsou navržené výplně otvorů posazeny do vnitřního líce fasády. Stínění je zajištěno fixními plechovými stříškami, které zároveň fungují jak prvek rytmizující fasádu.
Přístavba směrem do zahrady je pojata v duchu zahradního pavilonu – velká nečleněná okna a dveře
zasklení, dřevěná trámová konstrukce, stěna sálu slouží k příležitostným výstavám. Schodiště ve vstupním foyer je přestavěno na pohodlnější konfiguraci, elevace sálu je zachována.

Dispoziční úpravy jsou navrženy tak, aby dům mohl fungovat v co nejvíce režimech, nekonfliktně, v průběhu celého dne. Prostor vstupního foyer s kavárnou je nově otevřený do ulice, doplněný potřebným mobiliářem a zázemím. Samostatný vstup a schodiště do 2.NP, kde se nacházejí byty zůstává zachován. Přístavba zahradní galerie tvoří nově rozptylovou plochu a samostatný vstup do velkého sálu, sál se může v případě zahradní slavnosti, nebo letní večerní akce otevřít do zahrady a zároveň není nutno vstupovat do sálu přes foyer. Elevace sálu je zachována, v sále je zvednuta podlaha tak, aby úroveň 1.NP byla všude sjednocena. Zároveň je tak dosaženo bezbariérového přístupu do sálu ze zahrady. V jižní části je navrženo zásobování sálu a zázemí účinkujících, WC pro celý provoz je navrženo v 1.NP.

Fasáda s plastickým členěním je v omítce s různou velikostí zrna v odstínu bílé a šedé. Nová střešní krytina je navržena z falcovaného plechu se stojatou drážkou lesklé stříbrné barvy. Konstrukce přístavby galerie je z dřevěné trámové konstrukce, se zasklením a zelenou střechou z rozchodníkového koberce. Veškeré nové výplně otvorů jsou navrženy dřevěné. VZT jednotka na střeše zázemí účinkujících je kryta zástěnou z tahokovu.

Suterén je využitý pro provozní zázemí, včetně rezervy pro skladování. Zdroj vytápění v objektu bude teplovodní, kombinace převážně otopných těles a podlahového vytápění. V zahradě je navržena akumulační nádrž k zalévání zahrady a zpomalení odtoku dešťových vod. Větrání v objektu je částečně
přirozené, z části nucené.

Hevlín
studie 2016

Vzhledem k tomu, že většinu hodnot jedinec přebírá od svého okolí, bude se i kultura a společnost, ve které jedinec žije, podílet na utváření jeho vztahu k umírání a smrti. Drtivá většina kultur a společností vnímá smrt jako negativní okamžik lidského života – existence člověka nenávratně končí, co se s ním po smrti bude dít, nikdo neví. Proto je také okamžik smrti a okolnosti, které jsou se smrtí spojeny, obklopeným společenským tabu. Čím je umírání a smrt pro společnost méně uchopitelná a přijatelná, tím více se společnost této konfrontaci brání a snaží se poslední okamžiky člověka odsunout z jeho dosahu.

Stáří, zánik, smrt nepatří v západní společnosti mezi vyhledávaná témata. Společenským ideálem je ekonomicky produktivní člověk plný energie a mladého vzezření. Společnost téma smrti vytěsňuje, protože pro ni smrt znamená ohrožení. Nemocný člověk, jeho blízcí i lékaři se bojí o smrti otevřeně mluvit. Pro medicínu znamená smrt selhání vědy a péče o nemocného, všem zúčastněným pak setkání se smrtí připomene fakt vlastní smrtelnosti. Těžce nemocní bývají v mnoha případech izolováni stranou, na rozdíl od náhlých tragických úmrtí, která u člověka zároveň budí hrůzu a fascinují ho. Smrt znamená pro současnou společnost strach z neznáma. Přestala být součástí a běžnou zkušeností lidského života. Nejistota života a jistota smrti, které prožíval člověk v minulosti, jsou podle některých autorů vystřídány jistotou života a nejistotou smrti. Současná věda zajišťuje člověku perspektivní náplň jeho života. S jistotou a komfortem pozemského života se ovšem vytrácí perspektiva života po smrti. Je obtížné mluvit autenticky o smrti anebo umírajícímu pomáhat vyrovnat se se smrtí. Obojí dokáže jenom člověk, který se sám se svou vlastní smrtelností vyrovnal.

V našem prostředí existují dva základní obřady pohřbu. Tradiční, křesťanský, který následuje dlouholetou tradici. V protikladu stojí obřad sekulární. V našem prostředí, i kvůli komunistickému režimu, je to situace poměrně rozšířená, takzvaný civilní obřad.

Luční hřbitov hledá staronové scénáře, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého a jak se s ním rozloučit.

jsou to:
Doprovázení při organizaci posledních rozloučení.

Rady a doprovázení při plánování a organizaci jedinečných pohřbů podle potřeb a přání.

Seznámení se jaká rozhodnutí člověka čekají a jaké jsou jeho možnosti.

Pomoc při nalezení vlastní cesty rozloučení, na které bude člověk doprovázen.

Zapojením se do přípravy pohřbu, se poslední rozloučení stává opravdu smysluplným a osobitým. Může se jednat o přípravy smuteční hostiny, květinové výzdoby, tvorby parte či vzpomínkové řeči.

Člověk na nic nemusí být sám. Pomoc při praktických přípravách pohřbu. Možnost zapojení rodiny, přátel a blízkých tak, aby se cítili být součástí vzpomínkové slavnosti.

Poslední rozloučení se může uskutečnit různým způsobem.

Mohou se zde odehrát tradiční obřady s knězem či obřadníkem i netradiční vzpomínkové slavnosti vytvořené samotnými pozůstalými.

Obřad posledního rozloučení může trvat tak dlouho, jak je potřeba. Obřady se zde neodehrávají jeden za druhým, Prostor pouze jednomu obřadu denně, aby pozůstalí měli možnost rozloučit se se zesnulým ve svém vlastním rytmu.

Místo, kde se se svými blízkými mohou rozloučit lidé různých vyznání a způsobů života.

Možnost různých hudebních doprovodů každého rozloučení. Mohou se pozvat zpěváci a hudebníci, nebo využít audiotechnika.

Použítí místních rostlin podle ročního období.

Příroda za padesát let změnila místo bývalého statku na hranicích s Rakouskem k nepoznání. Jasně definované hranice jsou smazány, náletová zeleň vytvořila specifický celek vymezující se okolním polím. Takovýto stav je východiskem pro uspořádání hřbitova. Současné rozšířené obvodové hranice jsou posilněny výsadbou dubů, naopak vnitřní prostor je upraven. Většina náletových akátů a dalších keřů je odstraněna. Původní charakter místa, nivní louka, je posílen výsadbou nových listnatých stromů, jakými jsou například břízy nebo třešně.

Nový hřbitov tvoří dva základní prostory – vnitřní upravovaná louka za jasně definovanou čtvercovou zdí, kde dochází k ukládání či rozprašování popela a naopak ve vnějším neformálním pásu vyrostlé louky se nacházejí jednotlivé pavilony hřbitova umožňující různé scénáře využití.

Pomyslným centrem hřbitova jsou síň a hostina. Ze síně je vstup na vnitřní louku. Čas na lučním hřbitově nehraje roli, formální či neformální obřad se může prodloužit do jakékoliv potřebné délky.

Práce s vnitřním prostorem je základním předmětem formování jednotlivých pavilonů. Vznikají tak autonomní nadčasové objekty záměrně se k ničemu nevztahující. K jejich opláštění byly využity kvalitní režné cihly z původních stavení. Život jim je vdechnut novým vápenným nátěrem.

Brno
studie 2014

Nárožní parcela se nachází několik minut pěšky do centra města. Leží na křižovatce historických cest. U cesty, která vedla radiálně ven z města. Pro místo je typická absence veřejných prostorů a mobiliáře v ulicích, přesto je pro charakter čtvrti veřejný život důležitý, k sociálním interakcím jsou využívány ulice, komunikace, dvory. Návrh reaguje na tyto skutečnosti. Velká plocha parcely umožňuje ustoupení od uliční čáry a vytvoření náměstí inverzním rohem budovy. Hmota objektů rozčleňuje pozemek na 4 soukromé respektive veřejné prostory určené ke společnému užívání. Vzniká náměstí přiměřeného měřítka, místního charakteru a významu. Tato funkce je podpořena přítomností sousedícího loutkového divadla  a nově navrženou veřejnou knihovnou. 

Architektonické řešení objektu vychází z místního kontextu, v okolí se nachází historizující a funkcionalistické domy s výrazně plastickou fasádou a sedlovými střechami. Objekt navazuje na římsy okolních objektů, okenní otvory uliční fasády vychází z proporce okolí, měřítko je uzpůsobeno současnému funkčnímu využití s ohledem na pohodlí navržených bytů. Prefabrikované římsy představují rozšíření parapetů francouzských oken. Okna jsou buď zapuštěná k vnitřnímu líci fasády a jejich ostění představuje malé balkonky do ulice / náměstí (tak tomu je u bytů) nebo naopak lícují s fasádou a vytváří zajímavé momenty v interiéru veřejné budovy. Tímto je podpořen plastický dojem fasády. Budova je omítnuta šedou strukturovanou omítkou, parter obložen obkladem s vroubky. Sedlová střecha mírného sklonu s římsou a převýšený portál do veřejné budovy jsou další užité motivy.

Objekt je funkčně rozdělen na 2 části. Vyšší objem s veřejnou funkcí ve dvou spodních podlažích, nižší bytový objekt s obchodním parterem. Nově vzniklé náměstí je tak obklopeno obchody a veřejnými budovami. Velká škála bytů nabízí orientaci jak do náměstí tak do klidnějších vnitrobloků. Ve dvou spodních podlažích vyššího objemu je umístěna knihovna místního významu se studijními prostory a integrovanou kavárnou v parteru náměstí. Veřejně přístupné atrium prosvětlující komunikace bytů nad ním tak představuje protipól k rušnému veřejnému prostoru. S knihou do stínu atria, s kávou do ruchu náměstí. Knihovna představuje předěl. Byty nad knihovnou jsou obslouženy pavlačemi. Průchozí pavlač je obsloužena dvěma schodišti, z nichž jedno slouží také jako požární schodiště knihovny. Na severní stranu do dvora jsou orientovány malé byty/ateliéry s balkonem. Druhý nižší objem zahrnuje celou škálu bytů s balkony orientovanými do vnitrobloku. Hala se samonosným prosvětleným schodištěm poskytuje přístup do bytů 3+kk s ložnicemi do dvora, garsonkami s výhledem na náměstí i mezonetů přes zapuštěnou krytou pavlač. Veškeré byty v obou domech jsou vybaveny sklepními kójemi v nadzemním soklu nebo garážích a domovním zázemím. V 1NP jsou mimo domovního vybavení umístěny komerční prostory a jejich zázemí. Střecha vytvářející vnitroblok je zatravněná.

Dvě patra podzemních garáží s 98 parkovacími místy jsou dostupná z ulice Staré obousměrnou rampou. Spodní patro je přednostně určeno pro rezidenty, horní pro veřejnost. Počet parkovacích stání umožňuje pokrýt i nedostatek parkovacích stání v okolí.

Navržený objekt doplňuje městskou rostlou strukturu, nejedná se o stavbu na zelené louce. Je napojený na stávající sítě, není třeba zřizovat nové. Princip výstavby a zahušťování v centru měst je v souladu s principy trvalé udržitelnosti. Stavba je dostatečně tepelně zaizolována, nedochází ke zbytečným tepelným ztrátám. Objekt využívá dešťovou vodu. Bytové prostory jsou větrány přirozeně, garáže nuceným větráním.

rekonstrukce Městského muzea Rýmařov
soutěž ČKA – 2. místo, 2018

Muzeum není pouze místem expozicí a sbírek, ale prostorem sloužícím veřejnosti. Prostorem, kde se lidé setkávají při různých společenských událostech. Na malém městě muzeum schraňuje poklady dob minulých, které bychom neměli zapomenout a nabízí prostor k veřejnému životu v přítomnosti. A právě to v sobě rekonstruované muzeum v Rýmařově spojuje.
Stavební úpravy nemají za cíl výrazně zasáhnout do urbanistické struktury, ale stávající dům „oprášit“ a vtisknout mu novou tvář vycházející z úvah o muzeu jako instituci 21. století.

I přes nové řešení objekt respektuje historický kontext sousední zástavby a zachovává její měřítko ze strany náměstí. Svým přístupem k urbanistickému řešení umožňuje vytvořit nárožní dominantu. Přístup s jasnou koncepcí řešení, kdy se vnitřní úpravy propisují navenek. Návrh mění jednoduchý měšťanský dům na objekt odpovídající funkci městského muzea a galerie.

Rozšíření hřbitova v Hostivaři
soutěž ČKA – 3. místo, 2015

Společnost smrt odmítá, ze smrti se stalo tabu – fakt rezonující západním světem. Stávající fyzické prostředí smutečních síní či hřbitovů celkový obrázek ovlivňuje. Je obraz hřbitova schovaného za vysokými zdmi, kterému se člověk cíleně v městském prostředí vyhýbá tím správným? Věříme, že ne. Naším předobrazem je otevřená zahrada. Hřbitov, který není bariérou. Naopak , přirozená součást stávající cesty, přirozená součást života. Hřbitov naruby. Vedeme skrze území zelenou tepnu. Každodenní cesta je konfrontována s tématem veřejného hřbitova za organicky tvarovanou zdí s průhledy dovnitř.

Hlavní téma rozšíření hřbitova tvoří cihlová zeď, stromy a vodní prvky. Zeď definuje prostor na tři základní části. Severní a jižní část hřbitova. Prostřední, diagonální, je zachovanou veřejnou cestou navazující na stávající pěší propojení územím. Zeď je zde perforovaná a umožňuje průhledy do částí hřbitova s hroby. Hlavní vstup a vjezd do obou částí hřbitova je situován do jihozápadní části území, v přímé návaznosti na nově navržená parkovací stání. Obě tyto části jsou uzamykatelné. Parkovací stání nahrazují původní předimenzované ústí chodníku k málo využívané zastávce na obchvatu. Prostřední část je u vstupu rozšířena a tím vzniká neformální, ale důstojný předprostor se stromem a kovanými branami. Průchod je rozšířen ve střední části ještě jednou, kde se motiv místa se stromem a vodním prvkem opakuje. Různé vodní kašny z nerezové oceli přispívají k jedinečnosti všech tří prostorů definovaných zdí. V severní části nového celku navazuje na vyprojektované kontejnerové stání další zázemí a chemické WC. Zároveň vzniká nové spojení mezi starou a novou částí hřbitova. Pěší cesty jsou materiálově sjednoceny dlažbou z lámané žuly, zdi jsou cihlové bíle omítané. Brány jsou kované. Přírodní charakter místa podtrhuje umístění dvanácti kusů javoru babyka a dvou vzrostlých dubů. Bezprostřední okolí hřbitova směrem na východ je uvažováno jako plocha využitelná pro les vzpomínek. Vhodně navazuje na přírodní ráz a zároveň představuje slibnou alternativní odpověď na současnou krizi pohřbívání. Procházka parkem. Na hřbitově převažují urnové hroby, ve východní části jižního celku je umístěno kolumbárium.

Janské Lázně
Soutěž ČKA – 1. místo 2016
realizace 2021 – 2022

Umístění novostavby multifunkčního objektu na náměstí Svobody půdorysně odpovídá původní stavbě veřejného WC. Při návrhu byly brány v ohled bezbariérová návaznost na přilehlé prostory náměstí, přítomnost vzrostlých stromů a jejich zapojení do celkové kompozice a také zachování průhledů do údolí.
Návrh ruší vstup do objektu z ulice Dolní promenáda a to z důvodu nekomfortního vstupu. Zároveň do sebe také zakomponovává umístění informací včetně map i jízdních řádů, které jsou v současnosti nevzhledně umístěny na řadě informačních panelů okolo objektu.

Díky zrušení vstupu do objektu z ulice Dolní promenáda je celý objem objektu zahlouben více do země. Úroveň pochozí střechy je tak v úrovni náměstí a je bezbariérově propojena s náměstím. Z tohoto důvodu je na střeše umístěna nejenom zastávka, ale také WC imobilních.
Výrazným prvkem celkové kompozice objektu je hmota schodiště. Její velkorysé pojetí, které ústí v 1 PP do prosluněného prostoru s výhledem do údolí potlačuje negativní pocity ze sestupů to tmavých suterénů.
V suterénu se nachází vstup do WC pro muže i ženy. WC jsou přirozeně odvětrána. Kromě WC se v suterénu také nachází úklidová místnost a sklad.
1 NP tvoří kromě zastávky a WC imobilních, které jsou společně zastřešeny také hmota vstupu na WC a také stěna v uzavírající severní část objektu, vzniká tak kryté závětří. Mimoto – stěna slouží jako plocha pro umístění informací o městě, turistických map i jízdních řádů. Svým umístěním zároveň umocňuje průhledy z náměstí do údolí.

Tišnov
realizace 2021

Školní dvůr, kde se potkává gymnázium, základní škola a středisko volného času. Celodenní pohyb dětí všech věkových kategorií. Ve dvoře, v průhledu na kostel je postaven nový altán. Zahradní učebna elipsovitého půdorysu se zelenou střechou. Elipsovitý půdorys otevírá stavbu do všech stran stejnou měrou, je jako oblázek v trávě mezi domy. Díky modulárnímu mobiliáři umožňuje skupinový i individuální styl výuky. K altánu je zavedená elektřina a voda.

Sofistikovaná konstrukce kombinuje dřevěné prvky a kovové. Ocelový rám ztužuje altán, nejsou potřeba další zavětrovací prvky. Tesařské spoje na KVH profilech byly vyfrezovány na CNC stroji na základě přesného 3D počítačového modelu. Díky tomuto bylo možné veškeré prvky a jejich spoje přizpůsobit ještě před samotnou stavbou. Přesné vyfrézování zjednodušilo jinak poměrně složitou konstrukci, kompletace konstrukce na místě se vešla do jednoho odpoledne. Altán je opatřen olejovoskovým nátěrem světle šedé barvy.
Stavba je založena na průběžném elipsovitém základu vyztuženém ocelovou sítí. Podhledy z překližky jsou dimenzovány na aplikované souvrství zelené střechy. Modulový rozkladatelný mobiliář byl zhotoven z odolné stavební překližky v kombinaci s nákližky z masivu.

Hevlín
studie 2016

Klášter s nepříliš velkou kapacitou a řeholnice pečující o nevyléčitelně nemocné pacienty a jejich blízké, kteří je mohou navštívit 24 hodin denně. S pokračující nemocí ubývá léčby medicínské a nastupuje léčba duchovní, sociální.

Pozemek se nachází na česko-rakouské hranici, hodinu autem na Vídeň, hodinu do Brna. Necelé dva kilometry na odbočce ze silnice přes hranici. Tato cesta se dá projít nebo projet jako okruh, jsou dva možné přístupy – ze severu, nebo z východu. Samota se všemi svými léčebnými aspekty, místo je krásné, plné života.

Jedná se o pozemek bývalého hospodářského dvora, který zanikl v 50. letech 20. století v rámci ochrany státních hranic. Historicky šlo o hospodářský dvůr na pomezí mezi dvěma panstvími.

V 50. letech ještě areál sloužil JZD, po této době zbyly uprostřed pozemku dvě betonová sila. Po obvodu se dochovaly zbytky zdí, jedna cihelná klenba a sloupořadí zemědělského objektu v severní části. V severozápadní části roste náletový hájek, který vznikl pravděpodobně v závětří největší z dochovaných zdí.

urbanismus

Navržený objekt nepřekračuje hranice čtverce, který je v krajině silně přítomen. Návrh pracuje s vrstvením, filtrem mezi domem a okolním světem. Dům nezabírá parcelu celou, ale značná část po obvodu je právě zahrada. Dům je touto zahradou protnut na dvě části, Stavebně se tak oddělí pokoje pacientů od části klášterní, ačkoliv míra propustnosti se liší.

Tvar zářezu jdoucí skrz je lehce zaoblený, organicky tvarovaný v kontrastu se striktním čtvercem. Různě se zařezává do domu, tak aby vytvářel místa. Předprostor kostela se vstupem pro veřejnost a venkovním atriem jako filtr, hlavní vstup do hospice, dvorek mezi denními místnostmi obou provozů se vzrostlým dubem. Po obou stranách průniku domem na venek a vnitřní chodbu navazují kryté terasy.

Parkování je zajištěno podél příjezdové cesty.

architektura

Dům je jednopodlažní. Zvnějšku čtvercové formy. Vrstvení a různá měřítka vzdáleností jsou podpořeny ochozem – pergolou – lehkou dřevěnou konstrukcí. Ta stíní pokojům a celám a tvoří jim soukromý venkovní prostor. Směrem dovnitř čtverce se ubíráme dalšími vrstvami. Důležitým tématem jsou chodby, které nemají ukazovat nekončící řady anonymních pokojů, ale zůstat přehledné a zajímavé. Hlavní komunikační osy v obou částech domu jsou zaklenuty železobetonovými klenbami se světlíkem. 

materialita / konstrukce

Nosná konstrukce je monolitická železobetonová, vyplněná vápenopískovými bloky, omítnutá narůžovělou strukturovanou omítkou reagující na kontextuální barvu cihel. Střecha je rovná, se zeleným souvrstvím. 

provoz

Vstupy do objektu jsou skrz venkovní osu domu. Je jich více, aby navazovaly na chod domu a tvořily vhodné spojnice. Hlavní vstup do kláštera je skrz prosklené atrium, které odděluje kostel od zbytku severní části domu. Do kostela je samostatný vstup také pro veřejnost a skrz kapli sester pro soukromé motlitby. V severní části z chodby jsou přístupné hlavní síně kláštera – knihovna a sál. V tom samém bloku se nachází i sprchy. Cely jsou situovány na západ. Všechny chodby končí průhledem ven, kam se také dá vyjít. Z chodby se zázemím se klášter postupně otevírá do dvorku.

Vstup do hospice je buď kolem sesterny, nebo hlavní vstup z dvoru. Pokoje v hospici jsou řazeny tak, aby na chodbě tvořily rozšíření využitelné různě, a hlavně pro prostorovou kvalitu. Mimo společné pokoje pro blízké osoby nabízí hospic také dva samostatné pokoje.

Rosice
Soutěž ČKA – odměna, 2017
Společně s Kristýnou Trojanovou a Ondřejem Mrázem.

Na hladině

Rybník je vodní zahradou, ostrovem klidu.

Plovárna je molem na pomezí vodní hladiny a pevniny, tvoří přístupovou cestu pro návštěvníky a mezistupeň mezi přírodou a městem.
Molo je místem, ze kterého mohu pozorovat vodu, posadit se na jeho hranu a namočit si nohy.
Soustava dnes zmizelých rybníků, stále se propisující do topografie města, je hlavní inspirací pro novou plovárnu v Rosicích.
V návrhu se snažíme o znovunalezení a symbolický návrat vodní plochy, která byla historicky součástí města Rosice.

Obraz areálu tvoří tři dřevěné pavilony.

Prvním z nich je zázemí plovárny. Je tvořeno lapidární dřevěnou strukturou – zastřešeným molem, které protíná areál. Objekt je založený na patkách, dřevěná konstrukce vynáší roštovou střešní konstrukci se střešní krytinou z vlnitého plechu. Z otevřeného mola je možný přístup do vody. Restaurace a sál, u nichž je předpokládaný celoroční provoz, jsou propojeny vnitřní komunikací.
Další objekty wellness a ubytování jsou realizovatelné v následující etapě. Objekty jsou umístěny v klidné části pozemku – zahrady – háje a vzájemně propojeny jednopodlažním lehkým krčkem s recepcí. Dřevěná konstrukce se propisuje do hmoty jednopodlažních domů. Pět ubytovacích jednotek je spojených vnitřní chodbou, každý z pokojů má vlastní terasu. Pokoje jsou přisvětleny horními okny nad chodbou.
Saunový svět se střední chodbou a střešním světlíkem je více uzavřený do sebe. Tmavá fasáda a minimum oken ze uliční strany, příčky z mléčného skla v interiéru a otevření směrem k potoku. Vnitřní chodba ústí terasou do exteriéru, k ochlazovacímu bazénku až za potokem.