Smuteční síň v Novém Městě na Moravě
soutěž ČKA 2022

Rybníky uprostřed města. Oáza klidu, ve které bude nová smuteční síň umístěna. Architektura síně v kontextu Vysočiny bude stavením s vnitřním dvorem uprostřed krajiny. Uzavřenost za zdí bude poskytovat klid a soukromí během obřadu a celé auditorium bude přitom otevřeno do exteriéru – vnitřniho dvoru. Z pěšin kolem rybníka bude viditelná pultová střecha auditoria jako plachta plachetnice.

Důležitou ideou návrhu je umístění hlavního vstupu do smuteční síně z venkovního předprostoru u rybníka, ne bezprostředně z ulice Malá. Hosté smutečního obřadu tak budou mít různé úrovně soukromí před a po proběhlém obřadu, různá místa k setkání – prostor u rybníka a soukromější atrium. Venkovní vstupní předprostor bude navazovat na síť cest kolem rybníka, cestu kolem stávající hřbitovní zdi i nezbytná nově vzniklá parkovací stání podél ulice Malá.
Síň bude přístupná nejen pěšinami spíše parkovějšího charakteru, ale také pohodlně bezbariérovým zpevněným chodníkem z ulice Malá.
Plánované rozšíření hřbitova bude se staršími částmi propojeno schody a pěšinou blíže u rybníka podél nově vzniklé rozptylové loučky. Rybníky, hřbitov a nová smuteční síň jako jeden organismus.

Provoz síně bude velmi přehledný. Z venkovního předprostoru budou pozůstalí vcházet do atria se zastřešeným obvodem, odkud můžou vstoupit do foyer auditoria nebo přímo do auditoria, dále pak do menšího sálu, který bude navázán na místnost k vystavení rakve anebo do vstupu k toaletám, které můžou být přístupné i zvenčí v rámci otevírací doby hřbitova.
Provozní zázemí bude zcela odděleno. Parkovací stání 2 pohřebních vozů a zastřešený manipulační prostor budou umístěny v rámci dvorku obehnaného zdí, s kovovými vraty.
Konstrukčně se bude jednat o jednoduchý vyzděný jednopodlažní objekt s plochou zelenou střechou, část nad auditoriem bude pultová s krytinou z bílého plechu. Prostor pro VZT jednotky bude nad provozní částí /přípravna zemřelých/, vše skryté za vyvýšenou atikou.
Stěny budou omítané a částečně obloženy dřevem – v interiéru auditoria, směrem do vstupního předprostoru a v průchodu do atria. Uvnitř atria bude navržena vodní plocha a zelený dvorek se stromy a možností umístit umělecké dílo, podél stěn budou umístěny lavice a zpevěné pobytové plochy.

Smuteční síň v Novém Městě na Moravě
soutěž ČKA 2022

Rybníky uprostřed města. Oáza klidu, ve které bude nová smuteční síň umístěna. Architektura síně v kontextu Vysočiny bude stavením s vnitřním dvorem uprostřed krajiny. Uzavřenost za zdí bude poskytovat klid a soukromí během obřadu a celé auditorium bude přitom otevřeno do exteriéru – vnitřniho dvoru. Z pěšin kolem rybníka bude viditelná pultová střecha auditoria jako plachta plachetnice.

Důležitou ideou návrhu je umístění hlavního vstupu do smuteční síně z venkovního předprostoru u rybníka, ne bezprostředně z ulice Malá. Hosté smutečního obřadu tak budou mít různé úrovně soukromí před a po proběhlém obřadu, různá místa k setkání – prostor u rybníka a soukromější atrium. Venkovní vstupní předprostor bude navazovat na síť cest kolem rybníka, cestu kolem stávající hřbitovní zdi i nezbytná nově vzniklá parkovací stání podél ulice Malá.
Síň bude přístupná nejen pěšinami spíše parkovějšího charakteru, ale také pohodlně bezbariérovým zpevněným chodníkem z ulice Malá.
Plánované rozšíření hřbitova bude se staršími částmi propojeno schody a pěšinou blíže u rybníka podél nově vzniklé rozptylové loučky. Rybníky, hřbitov a nová smuteční síň jako jeden organismus.

Provoz síně bude velmi přehledný. Z venkovního předprostoru budou pozůstalí vcházet do atria se zastřešeným obvodem, odkud můžou vstoupit do foyer auditoria nebo přímo do auditoria, dále pak do menšího sálu, který bude navázán na místnost k vystavení rakve anebo do vstupu k toaletám, které můžou být přístupné i zvenčí v rámci otevírací doby hřbitova.
Provozní zázemí bude zcela odděleno. Parkovací stání 2 pohřebních vozů a zastřešený manipulační prostor budou umístěny v rámci dvorku obehnaného zdí, s kovovými vraty.
Konstrukčně se bude jednat o jednoduchý vyzděný jednopodlažní objekt s plochou zelenou střechou, část nad auditoriem bude pultová s krytinou z bílého plechu. Prostor pro VZT jednotky bude nad provozní částí /přípravna zemřelých/, vše skryté za vyvýšenou atikou.
Stěny budou omítané a částečně obloženy dřevem – v interiéru auditoria, směrem do vstupního předprostoru a v průchodu do atria. Uvnitř atria bude navržena vodní plocha a zelený dvorek se stromy a možností umístit umělecké dílo, podél stěn budou umístěny lavice a zpevěné pobytové plochy.

Smuteční síň v Novém Městě na Moravě
soutěž ČKA 2022

Rybníky uprostřed města. Oáza klidu, ve které bude nová smuteční síň umístěna. Architektura síně v kontextu Vysočiny bude stavením s vnitřním dvorem uprostřed krajiny. Uzavřenost za zdí bude poskytovat klid a soukromí během obřadu a celé auditorium bude přitom otevřeno do exteriéru – vnitřniho dvoru. Z pěšin kolem rybníka bude viditelná pultová střecha auditoria jako plachta plachetnice.

Důležitou ideou návrhu je umístění hlavního vstupu do smuteční síně z venkovního předprostoru u rybníka, ne bezprostředně z ulice Malá. Hosté smutečního obřadu tak budou mít různé úrovně soukromí před a po proběhlém obřadu, různá místa k setkání – prostor u rybníka a soukromější atrium. Venkovní vstupní předprostor bude navazovat na síť cest kolem rybníka, cestu kolem stávající hřbitovní zdi i nezbytná nově vzniklá parkovací stání podél ulice Malá.
Síň bude přístupná nejen pěšinami spíše parkovějšího charakteru, ale také pohodlně bezbariérovým zpevněným chodníkem z ulice Malá.
Plánované rozšíření hřbitova bude se staršími částmi propojeno schody a pěšinou blíže u rybníka podél nově vzniklé rozptylové loučky. Rybníky, hřbitov a nová smuteční síň jako jeden organismus.

Provoz síně bude velmi přehledný. Z venkovního předprostoru budou pozůstalí vcházet do atria se zastřešeným obvodem, odkud můžou vstoupit do foyer auditoria nebo přímo do auditoria, dále pak do menšího sálu, který bude navázán na místnost k vystavení rakve anebo do vstupu k toaletám, které můžou být přístupné i zvenčí v rámci otevírací doby hřbitova.
Provozní zázemí bude zcela odděleno. Parkovací stání 2 pohřebních vozů a zastřešený manipulační prostor budou umístěny v rámci dvorku obehnaného zdí, s kovovými vraty.
Konstrukčně se bude jednat o jednoduchý vyzděný jednopodlažní objekt s plochou zelenou střechou, část nad auditoriem bude pultová s krytinou z bílého plechu. Prostor pro VZT jednotky bude nad provozní částí /přípravna zemřelých/, vše skryté za vyvýšenou atikou.
Stěny budou omítané a částečně obloženy dřevem – v interiéru auditoria, směrem do vstupního předprostoru a v průchodu do atria. Uvnitř atria bude navržena vodní plocha a zelený dvorek se stromy a možností umístit umělecké dílo, podél stěn budou umístěny lavice a zpevěné pobytové plochy.

Praha Ďáblice
Užší soutěž ČKA 2022

společně se Zuzanou Zbellovou a Svatoplukem Sládečkem

Považujeme za důležité zviditelnit množství lidí pohřbených v šachtách hromadných hrobů, zachovat jména pohřbených, která známe a umožnit zapsání jmen která se ještě podaří zjistit. Chceme vytvořit místo pro konání pietních akcí i pro zastavení běžných návštěvníků, které bude v těsné blízkosti území, ale ne přímo na půdě, kde jsou hroby.

Motto:

„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co tevírá dveře zlu“.

Václav Havel

Litomyšl
malý generel 2021

Dům s byty pro seniory
soutěž ČKA 2021

Nový dům s byty pro seniory v Krásnu vznikl na místě zbourané prodejny potravin.
Na náměstí, v obytné zóně, se zahradou vybíhající do svahu, v podhůří.
Hmota domu sebejistě vstupuje do zástavby města.
Vhodná orientace a dimenze bytů s balkony, sdílenými prostory komunikací a
společenskými prostorami sloužícími obyvatelům domu i města, tvoří živoucí
organismus.

Plaveč
DUR, DSP 2020
Společně s Robertem Václavíkem.

Studie obnovy Plavečské sokolovny má dva základní motivy. Prvním je maximální využití a zatraktivnění stávajícího objektu (kromě přístaveb ze 70. let), včetně obnovy historických kvalit fasády, druhým je novostavba návštěvnického zázemí – foyer s recepcí, s možností občerstvení. Oba objekty jsou propojeny nově vzniklou halou, z které je po schodištích přístupný suterén a patro se sociálním zázemím. Návrh klade maximální důraz na řešení parteru. Interiér je propojen s venkem prakticky po celém obvodu stavby. Vznikají interaktivní místa.

Bělohrad
soutěž ČKA 2017

MĚSTSKÝ ÚŘAD V SOBĚ SPOJUJE

SLUŽBU VEŘEJNOSTI
/ OTEVŘENOST / VEŘEJNÝ PROSTOR /
MĚSTSKOU INSTITUCI
/ SÁL / SLAVNOST / DOMINANTA /
A KAŽDODENNÍ NEPOSTRADATELNOST
/ PRÁCE ÚŘEDNÍKŮ / SKELET /

Stejně tak, jako stavba samotná, její urbanistické souvislosti dotvářejí celkové vnímání městské instituce. Stavba svým formováním jasně definuje okolní prostory. Samotné úpravy náměstí nepřináší výraznou změnu. Nová organizace parkování umožnila jasně definovat pole působnosti automobilů a rozšířila plochy pro chodce. Obraz domu v čele náměstí tvoří výrazná figura sálu. Sál v čele náměstí, transparentní, v letních měsících otevřený přímo k přilehlé piazettě. Důstojnost prostoru je umocněna převýšením a vrchním přirozeným osvětlením. Prostor pro oslavy, koncerty, besedy, zasedání zastupitelstva ale i civilní sňatky. Jako protipól této figuře stojí ustupující administrativní část úřadu. Vnitřní uspořádání kanceláří ji formuje do jasného pravidelného rastru oken. V zadní části domu se do hmoty propisuje válcové schodiště.

Dům tvoří několik různých provozů. Sál s přilehlým zázemím přístupný ze vstupního foyer včetně zázemí lze uvažovat jako samostatný provoz nezávislý na zbytku úřadu. V návaznosti na vstupní foyer v 1 NP je umístěno informační centrum s podatelnou a posezením, kancelář tajemníka, kanceláře starosty a místostarosty. Poslední dvě zmiňované jsou přístupné přes sekretariát.

Výrazné válcové schodiště a výtah uživatele přivádí do centrálního prostoru s posezením, ze kterého lze pokračovat na WC, do jednacích místností, nebo do administrativních částí. Ve 2 NP se nachází odbor stavební a odbor majetku a investic. Ve 3NP Odbor vnitřních věcí. U WC se nachází také technické místnosti, zázemí VZT, serverovna a úklidové místnosti.

Výraznou červenou barvu domu vytváří tradiční vápenocementová omítka probarvená v jádře – materiál tak často se objevující v okolí.
K tepelné stabilitě konstrukce také napomáhá extenzivní zelená střecha, která má i funkci retenční. Na střeše umístěny zdroj obnovitelné energie (fotovoltaické panely) a také jednotky rekuperační a VZT.

Česká Kamenice
Soutěž ČKA 2019

Budova v klidné lokalitě ulice Palackého v přímé návaznosti na další budovy občanské vybavenosti nabízí podmínky pro vyžití spolkového života a vzdělávání. Velká hmota sálu je orientovaná do zahrady, která doposud nebyla využívána. Návrh pracuje s přístavbou jednopodlažní „galerie“ podél boční stěny sálu. Tato fasáda tak v parteru dostává měřítko a dům se otevírá do zahrady. Na galerii plynule navazuje venkovní altán / přístřešek, který vyrovnává stoupání terénu. Stoupající terén v ulici Tovární je směrem k domu vyrovnám pobytovým venkovním schodištěm, které tak může tvořit novou venkovní scénu.
Doprava v klidu je řešena mimo vyznačené území, na ulici Lipová a dále podélnými stáními v ulici Palackého , prostor před kinem ale zůstává volný. Dopravní řešení přilehlých komunikací se nemění.

V rámci opravy fasádního pláště je nově pojednána plasticita fasády. Plastické prvky jsou zachovány, markýza nad vstupem opravena a je navrženo její osvětlení. Vstupní dveře jsou repasovány. Okna v parteru do ulice Palackého a částečně i do ulice Tovární mají snížený parapet na celou výšku podlaží, jsou navrženy nové bezrámové výplně otvorů tak, aby se parter a veřejná funkce domu co nejvíce otevřela do ulice. Novým výrazným motivem a tzv. „poutačem“ domu se stává nový okenní otvor v nároží. Počítá se s jeho informačním využitím o akcích v domě, možnými instalacemi vnitřní projekce na sklo atd. Ve 2.NP jsou navržené výplně otvorů posazeny do vnitřního líce fasády. Stínění je zajištěno fixními plechovými stříškami, které zároveň fungují jak prvek rytmizující fasádu.
Přístavba směrem do zahrady je pojata v duchu zahradního pavilonu – velká nečleněná okna a dveře
zasklení, dřevěná trámová konstrukce, stěna sálu slouží k příležitostným výstavám. Schodiště ve vstupním foyer je přestavěno na pohodlnější konfiguraci, elevace sálu je zachována.

Dispoziční úpravy jsou navrženy tak, aby dům mohl fungovat v co nejvíce režimech, nekonfliktně, v průběhu celého dne. Prostor vstupního foyer s kavárnou je nově otevřený do ulice, doplněný potřebným mobiliářem a zázemím. Samostatný vstup a schodiště do 2.NP, kde se nacházejí byty zůstává zachován. Přístavba zahradní galerie tvoří nově rozptylovou plochu a samostatný vstup do velkého sálu, sál se může v případě zahradní slavnosti, nebo letní večerní akce otevřít do zahrady a zároveň není nutno vstupovat do sálu přes foyer. Elevace sálu je zachována, v sále je zvednuta podlaha tak, aby úroveň 1.NP byla všude sjednocena. Zároveň je tak dosaženo bezbariérového přístupu do sálu ze zahrady. V jižní části je navrženo zásobování sálu a zázemí účinkujících, WC pro celý provoz je navrženo v 1.NP.

Fasáda s plastickým členěním je v omítce s různou velikostí zrna v odstínu bílé a šedé. Nová střešní krytina je navržena z falcovaného plechu se stojatou drážkou lesklé stříbrné barvy. Konstrukce přístavby galerie je z dřevěné trámové konstrukce, se zasklením a zelenou střechou z rozchodníkového koberce. Veškeré nové výplně otvorů jsou navrženy dřevěné. VZT jednotka na střeše zázemí účinkujících je kryta zástěnou z tahokovu.

Suterén je využitý pro provozní zázemí, včetně rezervy pro skladování. Zdroj vytápění v objektu bude teplovodní, kombinace převážně otopných těles a podlahového vytápění. V zahradě je navržena akumulační nádrž k zalévání zahrady a zpomalení odtoku dešťových vod. Větrání v objektu je částečně
přirozené, z části nucené.

Hevlín
studie 2016

Vzhledem k tomu, že většinu hodnot jedinec přebírá od svého okolí, bude se i kultura a společnost, ve které jedinec žije, podílet na utváření jeho vztahu k umírání a smrti. Drtivá většina kultur a společností vnímá smrt jako negativní okamžik lidského života – existence člověka nenávratně končí, co se s ním po smrti bude dít, nikdo neví. Proto je také okamžik smrti a okolnosti, které jsou se smrtí spojeny, obklopeným společenským tabu. Čím je umírání a smrt pro společnost méně uchopitelná a přijatelná, tím více se společnost této konfrontaci brání a snaží se poslední okamžiky člověka odsunout z jeho dosahu.

Stáří, zánik, smrt nepatří v západní společnosti mezi vyhledávaná témata. Společenským ideálem je ekonomicky produktivní člověk plný energie a mladého vzezření. Společnost téma smrti vytěsňuje, protože pro ni smrt znamená ohrožení. Nemocný člověk, jeho blízcí i lékaři se bojí o smrti otevřeně mluvit. Pro medicínu znamená smrt selhání vědy a péče o nemocného, všem zúčastněným pak setkání se smrtí připomene fakt vlastní smrtelnosti. Těžce nemocní bývají v mnoha případech izolováni stranou, na rozdíl od náhlých tragických úmrtí, která u člověka zároveň budí hrůzu a fascinují ho. Smrt znamená pro současnou společnost strach z neznáma. Přestala být součástí a běžnou zkušeností lidského života. Nejistota života a jistota smrti, které prožíval člověk v minulosti, jsou podle některých autorů vystřídány jistotou života a nejistotou smrti. Současná věda zajišťuje člověku perspektivní náplň jeho života. S jistotou a komfortem pozemského života se ovšem vytrácí perspektiva života po smrti. Je obtížné mluvit autenticky o smrti anebo umírajícímu pomáhat vyrovnat se se smrtí. Obojí dokáže jenom člověk, který se sám se svou vlastní smrtelností vyrovnal.

V našem prostředí existují dva základní obřady pohřbu. Tradiční, křesťanský, který následuje dlouholetou tradici. V protikladu stojí obřad sekulární. V našem prostředí, i kvůli komunistickému režimu, je to situace poměrně rozšířená, takzvaný civilní obřad.

Luční hřbitov hledá staronové scénáře, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého a jak se s ním rozloučit.

jsou to:
Doprovázení při organizaci posledních rozloučení.

Rady a doprovázení při plánování a organizaci jedinečných pohřbů podle potřeb a přání.

Seznámení se jaká rozhodnutí člověka čekají a jaké jsou jeho možnosti.

Pomoc při nalezení vlastní cesty rozloučení, na které bude člověk doprovázen.

Zapojením se do přípravy pohřbu, se poslední rozloučení stává opravdu smysluplným a osobitým. Může se jednat o přípravy smuteční hostiny, květinové výzdoby, tvorby parte či vzpomínkové řeči.

Člověk na nic nemusí být sám. Pomoc při praktických přípravách pohřbu. Možnost zapojení rodiny, přátel a blízkých tak, aby se cítili být součástí vzpomínkové slavnosti.

Poslední rozloučení se může uskutečnit různým způsobem.

Mohou se zde odehrát tradiční obřady s knězem či obřadníkem i netradiční vzpomínkové slavnosti vytvořené samotnými pozůstalými.

Obřad posledního rozloučení může trvat tak dlouho, jak je potřeba. Obřady se zde neodehrávají jeden za druhým, Prostor pouze jednomu obřadu denně, aby pozůstalí měli možnost rozloučit se se zesnulým ve svém vlastním rytmu.

Místo, kde se se svými blízkými mohou rozloučit lidé různých vyznání a způsobů života.

Možnost různých hudebních doprovodů každého rozloučení. Mohou se pozvat zpěváci a hudebníci, nebo využít audiotechnika.

Použítí místních rostlin podle ročního období.

Příroda za padesát let změnila místo bývalého statku na hranicích s Rakouskem k nepoznání. Jasně definované hranice jsou smazány, náletová zeleň vytvořila specifický celek vymezující se okolním polím. Takovýto stav je východiskem pro uspořádání hřbitova. Současné rozšířené obvodové hranice jsou posilněny výsadbou dubů, naopak vnitřní prostor je upraven. Většina náletových akátů a dalších keřů je odstraněna. Původní charakter místa, nivní louka, je posílen výsadbou nových listnatých stromů, jakými jsou například břízy nebo třešně.

Nový hřbitov tvoří dva základní prostory – vnitřní upravovaná louka za jasně definovanou čtvercovou zdí, kde dochází k ukládání či rozprašování popela a naopak ve vnějším neformálním pásu vyrostlé louky se nacházejí jednotlivé pavilony hřbitova umožňující různé scénáře využití.

Pomyslným centrem hřbitova jsou síň a hostina. Ze síně je vstup na vnitřní louku. Čas na lučním hřbitově nehraje roli, formální či neformální obřad se může prodloužit do jakékoliv potřebné délky.

Práce s vnitřním prostorem je základním předmětem formování jednotlivých pavilonů. Vznikají tak autonomní nadčasové objekty záměrně se k ničemu nevztahující. K jejich opláštění byly využity kvalitní režné cihly z původních stavení. Život jim je vdechnut novým vápenným nátěrem.

Brno
studie 2014

Nárožní parcela se nachází několik minut pěšky do centra města. Leží na křižovatce historických cest. U cesty, která vedla radiálně ven z města. Pro místo je typická absence veřejných prostorů a mobiliáře v ulicích, přesto je pro charakter čtvrti veřejný život důležitý, k sociálním interakcím jsou využívány ulice, komunikace, dvory. Návrh reaguje na tyto skutečnosti. Velká plocha parcely umožňuje ustoupení od uliční čáry a vytvoření náměstí inverzním rohem budovy. Hmota objektů rozčleňuje pozemek na 4 soukromé respektive veřejné prostory určené ke společnému užívání. Vzniká náměstí přiměřeného měřítka, místního charakteru a významu. Tato funkce je podpořena přítomností sousedícího loutkového divadla  a nově navrženou veřejnou knihovnou. 

Architektonické řešení objektu vychází z místního kontextu, v okolí se nachází historizující a funkcionalistické domy s výrazně plastickou fasádou a sedlovými střechami. Objekt navazuje na římsy okolních objektů, okenní otvory uliční fasády vychází z proporce okolí, měřítko je uzpůsobeno současnému funkčnímu využití s ohledem na pohodlí navržených bytů. Prefabrikované římsy představují rozšíření parapetů francouzských oken. Okna jsou buď zapuštěná k vnitřnímu líci fasády a jejich ostění představuje malé balkonky do ulice / náměstí (tak tomu je u bytů) nebo naopak lícují s fasádou a vytváří zajímavé momenty v interiéru veřejné budovy. Tímto je podpořen plastický dojem fasády. Budova je omítnuta šedou strukturovanou omítkou, parter obložen obkladem s vroubky. Sedlová střecha mírného sklonu s římsou a převýšený portál do veřejné budovy jsou další užité motivy.

Objekt je funkčně rozdělen na 2 části. Vyšší objem s veřejnou funkcí ve dvou spodních podlažích, nižší bytový objekt s obchodním parterem. Nově vzniklé náměstí je tak obklopeno obchody a veřejnými budovami. Velká škála bytů nabízí orientaci jak do náměstí tak do klidnějších vnitrobloků. Ve dvou spodních podlažích vyššího objemu je umístěna knihovna místního významu se studijními prostory a integrovanou kavárnou v parteru náměstí. Veřejně přístupné atrium prosvětlující komunikace bytů nad ním tak představuje protipól k rušnému veřejnému prostoru. S knihou do stínu atria, s kávou do ruchu náměstí. Knihovna představuje předěl. Byty nad knihovnou jsou obslouženy pavlačemi. Průchozí pavlač je obsloužena dvěma schodišti, z nichž jedno slouží také jako požární schodiště knihovny. Na severní stranu do dvora jsou orientovány malé byty/ateliéry s balkonem. Druhý nižší objem zahrnuje celou škálu bytů s balkony orientovanými do vnitrobloku. Hala se samonosným prosvětleným schodištěm poskytuje přístup do bytů 3+kk s ložnicemi do dvora, garsonkami s výhledem na náměstí i mezonetů přes zapuštěnou krytou pavlač. Veškeré byty v obou domech jsou vybaveny sklepními kójemi v nadzemním soklu nebo garážích a domovním zázemím. V 1NP jsou mimo domovního vybavení umístěny komerční prostory a jejich zázemí. Střecha vytvářející vnitroblok je zatravněná.

Dvě patra podzemních garáží s 98 parkovacími místy jsou dostupná z ulice Staré obousměrnou rampou. Spodní patro je přednostně určeno pro rezidenty, horní pro veřejnost. Počet parkovacích stání umožňuje pokrýt i nedostatek parkovacích stání v okolí.

Navržený objekt doplňuje městskou rostlou strukturu, nejedná se o stavbu na zelené louce. Je napojený na stávající sítě, není třeba zřizovat nové. Princip výstavby a zahušťování v centru měst je v souladu s principy trvalé udržitelnosti. Stavba je dostatečně tepelně zaizolována, nedochází ke zbytečným tepelným ztrátám. Objekt využívá dešťovou vodu. Bytové prostory jsou větrány přirozeně, garáže nuceným větráním.

Valtrovice
studie 2015

Brod je silný fenomén. V širokém údolí meandrující Dyje, její rovná hladina zrcadlí vše kolem. Stromky a stromy a keře, co se vzpouzí gravitaci. Brod na Dyji je křižovatka v čase. Hřebík, kterým je přichycený praporek ve větru a jak fouká, vše kolem se točí. Hladina řeky se mění. Tají ledy, povodně, sucho. Jaro léto podzim zima. Rozlévá se do údolí. Stromy a stromky vodě odolávají. Zahalí se listím a uzavřou řeku pod své koruny. Nebo pak suché opadají a čekají na další jaro. Mrtvá zažloutlá tráva zčesaná velkou vodou. A ostrov. Před brodem, uprostřed koryta Dyje, si žije vlastním životem. Zelená se, nechá se přikrýt vodou, stává se dostupným při nízké vodě, ztrácí se při velké vodě, posouvá se s naplaveninami.

Most je zhmotněním pohybu. Cesty, tempa, bod A a bod B, překonání překážky a napojení na cestu. Most je krásný. Přímočarost, um, linka, samozřejmost. Most může rámovat a dotvářet panorama.

Most funguje souběžně s brodem, překlenuje údolí v celé své šířce. Jako horizontální linka, která je tak dlouhá, že dává dostatek času. Mostovka s velmi pozvolným spádem, a stejně tak pozvolně se zvedající boční pásy postupně vtahují do údolí, dál a hlouběji, blíž k řece a zase ven. Při nástupu na most jsou pásy sotva ve výšce zábradlí, uprostřed už je člověk vtažen dovnitř, dříve, než si té pozvolné změny vůbec všimne.

Most je umístěn vedle přímé cesty. Jako alternativa. Dosedá na již vybudovaný val 5 m nad úrovní řečiště. Stejně jako se pustíte dolů po cestě do údolí, abyste narazili na řeku, brod a ostrov, můžete se pustit na most, abyste až poté zjistili, že zábradlí vám přerostlo přes hlavu a jste uvnitř.

Most je velký. Dlouhý, široký. V místě brodu zanořeného pod terénem není vystavený pohledu, kdy by bylo možné ho zachytit celý. Vlastně jen od přijíždějících vodáků, kteří můžou most volně podeplout. Měřítko je relativní.

Jako brod, ten hřebík, držící vzpouzející se organismus, most předkládá podobnou netečnost. Je zcela přímý. Nefixuje se na ostrov, který žije. Nemá prostředek a nejnižší bod nad prostředkem řeky, která se mění a v době povodní rozlívá až do výšky 5 m. Geometricky protíná živé údolí.

Jeho konstrukce tenkých prvků – rozpěr mezi pásy z předepnuté oceli sledujících křivku – jsou v absolutní pravidelnosti zopakovány ve více řadách a generují zdánlivý chaos.

rekonstrukce Městského muzea Rýmařov
soutěž ČKA – 2. místo, 2018

Muzeum není pouze místem expozicí a sbírek, ale prostorem sloužícím veřejnosti. Prostorem, kde se lidé setkávají při různých společenských událostech. Na malém městě muzeum schraňuje poklady dob minulých, které bychom neměli zapomenout a nabízí prostor k veřejnému životu v přítomnosti. A právě to v sobě rekonstruované muzeum v Rýmařově spojuje.
Stavební úpravy nemají za cíl výrazně zasáhnout do urbanistické struktury, ale stávající dům „oprášit“ a vtisknout mu novou tvář vycházející z úvah o muzeu jako instituci 21. století.

I přes nové řešení objekt respektuje historický kontext sousední zástavby a zachovává její měřítko ze strany náměstí. Svým přístupem k urbanistickému řešení umožňuje vytvořit nárožní dominantu. Přístup s jasnou koncepcí řešení, kdy se vnitřní úpravy propisují navenek. Návrh mění jednoduchý měšťanský dům na objekt odpovídající funkci městského muzea a galerie.

Rozšíření hřbitova v Hostivaři
soutěž ČKA – 3. místo, 2015

Společnost smrt odmítá, ze smrti se stalo tabu – fakt rezonující západním světem. Stávající fyzické prostředí smutečních síní či hřbitovů celkový obrázek ovlivňuje. Je obraz hřbitova schovaného za vysokými zdmi, kterému se člověk cíleně v městském prostředí vyhýbá tím správným? Věříme, že ne. Naším předobrazem je otevřená zahrada. Hřbitov, který není bariérou. Naopak , přirozená součást stávající cesty, přirozená součást života. Hřbitov naruby. Vedeme skrze území zelenou tepnu. Každodenní cesta je konfrontována s tématem veřejného hřbitova za organicky tvarovanou zdí s průhledy dovnitř.

Hlavní téma rozšíření hřbitova tvoří cihlová zeď, stromy a vodní prvky. Zeď definuje prostor na tři základní části. Severní a jižní část hřbitova. Prostřední, diagonální, je zachovanou veřejnou cestou navazující na stávající pěší propojení územím. Zeď je zde perforovaná a umožňuje průhledy do částí hřbitova s hroby. Hlavní vstup a vjezd do obou částí hřbitova je situován do jihozápadní části území, v přímé návaznosti na nově navržená parkovací stání. Obě tyto části jsou uzamykatelné. Parkovací stání nahrazují původní předimenzované ústí chodníku k málo využívané zastávce na obchvatu. Prostřední část je u vstupu rozšířena a tím vzniká neformální, ale důstojný předprostor se stromem a kovanými branami. Průchod je rozšířen ve střední části ještě jednou, kde se motiv místa se stromem a vodním prvkem opakuje. Různé vodní kašny z nerezové oceli přispívají k jedinečnosti všech tří prostorů definovaných zdí. V severní části nového celku navazuje na vyprojektované kontejnerové stání další zázemí a chemické WC. Zároveň vzniká nové spojení mezi starou a novou částí hřbitova. Pěší cesty jsou materiálově sjednoceny dlažbou z lámané žuly, zdi jsou cihlové bíle omítané. Brány jsou kované. Přírodní charakter místa podtrhuje umístění dvanácti kusů javoru babyka a dvou vzrostlých dubů. Bezprostřední okolí hřbitova směrem na východ je uvažováno jako plocha využitelná pro les vzpomínek. Vhodně navazuje na přírodní ráz a zároveň představuje slibnou alternativní odpověď na současnou krizi pohřbívání. Procházka parkem. Na hřbitově převažují urnové hroby, ve východní části jižního celku je umístěno kolumbárium.

Janské Lázně
Soutěž ČKA – 1. místo 2016
realizace 2021 – 2022

Umístění novostavby multifunkčního objektu na náměstí Svobody půdorysně odpovídá původní stavbě veřejného WC. Při návrhu byly brány v ohled bezbariérová návaznost na přilehlé prostory náměstí, přítomnost vzrostlých stromů a jejich zapojení do celkové kompozice a také zachování průhledů do údolí.
Návrh ruší vstup do objektu z ulice Dolní promenáda a to z důvodu nekomfortního vstupu. Zároveň do sebe také zakomponovává umístění informací včetně map i jízdních řádů, které jsou v současnosti nevzhledně umístěny na řadě informačních panelů okolo objektu.

Díky zrušení vstupu do objektu z ulice Dolní promenáda je celý objem objektu zahlouben více do země. Úroveň pochozí střechy je tak v úrovni náměstí a je bezbariérově propojena s náměstím. Z tohoto důvodu je na střeše umístěna nejenom zastávka, ale také WC imobilních.
Výrazným prvkem celkové kompozice objektu je hmota schodiště. Její velkorysé pojetí, které ústí v 1 PP do prosluněného prostoru s výhledem do údolí potlačuje negativní pocity ze sestupů to tmavých suterénů.
V suterénu se nachází vstup do WC pro muže i ženy. WC jsou přirozeně odvětrána. Kromě WC se v suterénu také nachází úklidová místnost a sklad.
1 NP tvoří kromě zastávky a WC imobilních, které jsou společně zastřešeny také hmota vstupu na WC a také stěna v uzavírající severní část objektu, vzniká tak kryté závětří. Mimoto – stěna slouží jako plocha pro umístění informací o městě, turistických map i jízdních řádů. Svým umístěním zároveň umocňuje průhledy z náměstí do údolí.

Valtrovice
studie 2015

Podle Heideggera most shromažďuje „zemi jako krajinu kolem řeky“, je „připravený na počasí nebes a jeho vrtkavou povahu“, a poskytuje „smrtelníkům jejich cestu“, aby „mohli přecházet z jednoho břehu na druhý“. Nakonec přivádí most smrtelníky před „požehnání božského“ (Heidegger 2000, 154-155). Takovýmto způsobem shromažďuje most zemi a nebe, božské a smrtelné. Shromažďováním čtveřiny pak charakterizuje dynamiku mostu.
Most shromažďování uskutečňuje, i když s takovou lehkostí, že je skoro nemožné pocítit jeho klenutí a vzepětí, a člověk dokonce zapomíná na samotnou existenci mostu a řeky. „I tam, kde most řeku překrývá, ukrývá její proud před nebem tím způsobem, že ho na okamžik přijímá do brány oblouku a vzápětí ho opět propouští“ (Heidegger 2000, 154).
Most je neustále v pohybu, který se vyznačuje přijímáním a propouštěním. Aby se mohl most klenout, musí mít silné opěrné pilíře. Jinak by se zhroutil a nic již neunesl. Tato zdánlivá lehkost mostu vychází ze síly jeho opěrných pilířů. Čili most se s lehkostí a silou klene nad řekou, stejně jako se tanec Samulnori točí ve větru. Nyní by bylo možné nazvat toto kolébání mostu tancem mostu. Most s lehkostí a silou tancuje s řekou.
Heidegger umožňuje zamyslet se nad podstatou mostu a otevírá tak brány poetičnosti. Mohu přemýšlet nad tím, co to most je, jak k němu přistupovat a na co se soustředit.
Nový most brodu nekonkuruje, nabízí alternativní přechod řeky suchou nohou. Zavádí chodce na říční ostrov, který mohou prozkoumat. Překonává řeku nadvakrát jako zlomený kmen stromu, jako reminiscence spadlého mostu. Divoký organický svět koryta řeky je protikladem jasné geometrické konstrukci mostu.
Po většinu roku je most na ostrově usazen. Kritická chvíle přichází v době jarních povodní. Aby most netvořil překážku tekoucí vodě, reaguje jako celek na kolísající výšku hladiny.
Nejedná se o nijak složitý systém. Kloubově uložená ramena mostu jsou připojena k prostřední části. Tou je plovák tvarovaný do rovnostranného trojúhelníka. Takovýto tvar zároveň odráží předměty plující v řece. Konstrukce je namáhána převážně tahovou silou, což je vzhledem k výběru ocelového materiálu výhodnější.

Tišnov
realizace 2021

Školní dvůr, kde se potkává gymnázium, základní škola a středisko volného času. Celodenní pohyb dětí všech věkových kategorií. Ve dvoře, v průhledu na kostel je postaven nový altán. Zahradní učebna elipsovitého půdorysu se zelenou střechou. Elipsovitý půdorys otevírá stavbu do všech stran stejnou měrou, je jako oblázek v trávě mezi domy. Díky modulárnímu mobiliáři umožňuje skupinový i individuální styl výuky. K altánu je zavedená elektřina a voda.

Sofistikovaná konstrukce kombinuje dřevěné prvky a kovové. Ocelový rám ztužuje altán, nejsou potřeba další zavětrovací prvky. Tesařské spoje na KVH profilech byly vyfrezovány na CNC stroji na základě přesného 3D počítačového modelu. Díky tomuto bylo možné veškeré prvky a jejich spoje přizpůsobit ještě před samotnou stavbou. Přesné vyfrézování zjednodušilo jinak poměrně složitou konstrukci, kompletace konstrukce na místě se vešla do jednoho odpoledne. Altán je opatřen olejovoskovým nátěrem světle šedé barvy.
Stavba je založena na průběžném elipsovitém základu vyztuženém ocelovou sítí. Podhledy z překližky jsou dimenzovány na aplikované souvrství zelené střechy. Modulový rozkladatelný mobiliář byl zhotoven z odolné stavební překližky v kombinaci s nákližky z masivu.

Ječmeniště
studie 2015

„… ale útěcha polní cesty promlouvá jen tak dlouho, dokud žijí lidé, kteří, zrozeni v jiném ovzduší, ji mohou slyšet.“

„Nucená samota se mi časem dostala pod kůži. Zjistil jsem, že je vlastně fajn být občas sám. Vztah k okolí se tak maximálně zesiluje. Je to zvláštní – v dětství jsem nenáviděl sekání trávy, trhání jablek… A teď to mám rád.“

Pohnutá  historie obce Ječmeniště. Obec v údolí mezi Rakouskem a Moravou vznikla jako zemědělská usedlost s ulicí, návsí, kaplí. Po válce byla vysídlena, později s budováním železné opony zanikla úplně. Zbyla jen kaple – fungovala jako sklad, chátrá, svědek minulých dob. Nejbližší vesnice několik km. Okolní rovinatá krajina je dlouhodobě zemědělsky využívána, kultivována, osidlována, vztah s člověkem je zde silně zakotven. Vytržení od okolního světa a přítomnost stop osídlení dávají možnost vzniku jiného modelu využití krajiny člověkem. Možná dočasného. Možná místo i s kaplí prochází svým stoletím úpadku, ale probudí se…

Cesta do Rakouska
Znovuodkrývám cestu, vedoucí přes hranice do Rakouska, která byla smazána někdejší železnou oponou. Její směr je v krajině stále patrný.

Kaple
Kapli zbavuji střechy, která není původní a chybí ji věžička. Štít kaple a apsida, tvarově elementární podstata kaple, je zakonzervována betonovým věncem. Kaple se stává zahradou za zdí, otevřená, bez střechy. Ve zdech kaple je nyní uzavřen kousek okolního venkovního světa, určený pro někoho. To, že je prázdná, je opět relativní. Je prázdná, stejně jako byla prázdná, když sloužila svému původnímu určení. Interiér je zatravněn, kolem bílé stěny bez oken a zlatou barvou natřená plechová vrata, násilné stavební úpravy po roce 1948 jsou zachovány, zvýrazněny.

Objekty dočasného ubytování v krajině
Dočasné sídlo člověka v krajině zjitřelé ranami společenských změn. Lokalita Ječmeniště může bezprostředně po své dramatické proměně dnešnímu člověku nabídnout vzájemný prospěch v jiné podobě, navázat na epizodu o pobytu člověka. Zareagovat na současný vývoj společnosti. Nejspíš to bude využití dočasné, přechodný stav.
Možná se najde člověk, který potřebuje uniknout.
Ať již přemýšlet, pracovat na něčem, koncentrovat se, vytrhnout, uniknout.
Něco si ujasnit. Uvědomit. Odpočinout si.

Ve stopě veřejného prostoru zaniklé obce Ječmeniště navrhuji objekty pronajímatelného ubytování.
Objekty, které patří k sobě a každý je pojmenovaný podle činnosti, jíž je určen. Člověk, který se zde ubytuje, má přístřešky, mezi jejichž zápražími přechází volnou krajinou a vykonává v nich činnosti. Vědomě, koncentrovaně. Jí, spí, myslí. Má krajinu, která je mu chodbou i dvorem. Má zahradu ve zdech kaple, které uzavírají kousek okolního světa jen pro něho. Když přechází, má možnost uvědomit si, kam jde.

Hevlín
studie 2016

Klášter s nepříliš velkou kapacitou a řeholnice pečující o nevyléčitelně nemocné pacienty a jejich blízké, kteří je mohou navštívit 24 hodin denně. S pokračující nemocí ubývá léčby medicínské a nastupuje léčba duchovní, sociální.

Pozemek se nachází na česko-rakouské hranici, hodinu autem na Vídeň, hodinu do Brna. Necelé dva kilometry na odbočce ze silnice přes hranici. Tato cesta se dá projít nebo projet jako okruh, jsou dva možné přístupy – ze severu, nebo z východu. Samota se všemi svými léčebnými aspekty, místo je krásné, plné života.

Jedná se o pozemek bývalého hospodářského dvora, který zanikl v 50. letech 20. století v rámci ochrany státních hranic. Historicky šlo o hospodářský dvůr na pomezí mezi dvěma panstvími.

V 50. letech ještě areál sloužil JZD, po této době zbyly uprostřed pozemku dvě betonová sila. Po obvodu se dochovaly zbytky zdí, jedna cihelná klenba a sloupořadí zemědělského objektu v severní části. V severozápadní části roste náletový hájek, který vznikl pravděpodobně v závětří největší z dochovaných zdí.

urbanismus

Navržený objekt nepřekračuje hranice čtverce, který je v krajině silně přítomen. Návrh pracuje s vrstvením, filtrem mezi domem a okolním světem. Dům nezabírá parcelu celou, ale značná část po obvodu je právě zahrada. Dům je touto zahradou protnut na dvě části, Stavebně se tak oddělí pokoje pacientů od části klášterní, ačkoliv míra propustnosti se liší.

Tvar zářezu jdoucí skrz je lehce zaoblený, organicky tvarovaný v kontrastu se striktním čtvercem. Různě se zařezává do domu, tak aby vytvářel místa. Předprostor kostela se vstupem pro veřejnost a venkovním atriem jako filtr, hlavní vstup do hospice, dvorek mezi denními místnostmi obou provozů se vzrostlým dubem. Po obou stranách průniku domem na venek a vnitřní chodbu navazují kryté terasy.

Parkování je zajištěno podél příjezdové cesty.

architektura

Dům je jednopodlažní. Zvnějšku čtvercové formy. Vrstvení a různá měřítka vzdáleností jsou podpořeny ochozem – pergolou – lehkou dřevěnou konstrukcí. Ta stíní pokojům a celám a tvoří jim soukromý venkovní prostor. Směrem dovnitř čtverce se ubíráme dalšími vrstvami. Důležitým tématem jsou chodby, které nemají ukazovat nekončící řady anonymních pokojů, ale zůstat přehledné a zajímavé. Hlavní komunikační osy v obou částech domu jsou zaklenuty železobetonovými klenbami se světlíkem. 

materialita / konstrukce

Nosná konstrukce je monolitická železobetonová, vyplněná vápenopískovými bloky, omítnutá narůžovělou strukturovanou omítkou reagující na kontextuální barvu cihel. Střecha je rovná, se zeleným souvrstvím. 

provoz

Vstupy do objektu jsou skrz venkovní osu domu. Je jich více, aby navazovaly na chod domu a tvořily vhodné spojnice. Hlavní vstup do kláštera je skrz prosklené atrium, které odděluje kostel od zbytku severní části domu. Do kostela je samostatný vstup také pro veřejnost a skrz kapli sester pro soukromé motlitby. V severní části z chodby jsou přístupné hlavní síně kláštera – knihovna a sál. V tom samém bloku se nachází i sprchy. Cely jsou situovány na západ. Všechny chodby končí průhledem ven, kam se také dá vyjít. Z chodby se zázemím se klášter postupně otevírá do dvorku.

Vstup do hospice je buď kolem sesterny, nebo hlavní vstup z dvoru. Pokoje v hospici jsou řazeny tak, aby na chodbě tvořily rozšíření využitelné různě, a hlavně pro prostorovou kvalitu. Mimo společné pokoje pro blízké osoby nabízí hospic také dva samostatné pokoje.

Rosice
Soutěž ČKA – odměna, 2017
Společně s Kristýnou Trojanovou a Ondřejem Mrázem.

Na hladině

Rybník je vodní zahradou, ostrovem klidu.

Plovárna je molem na pomezí vodní hladiny a pevniny, tvoří přístupovou cestu pro návštěvníky a mezistupeň mezi přírodou a městem.
Molo je místem, ze kterého mohu pozorovat vodu, posadit se na jeho hranu a namočit si nohy.
Soustava dnes zmizelých rybníků, stále se propisující do topografie města, je hlavní inspirací pro novou plovárnu v Rosicích.
V návrhu se snažíme o znovunalezení a symbolický návrat vodní plochy, která byla historicky součástí města Rosice.

Obraz areálu tvoří tři dřevěné pavilony.

Prvním z nich je zázemí plovárny. Je tvořeno lapidární dřevěnou strukturou – zastřešeným molem, které protíná areál. Objekt je založený na patkách, dřevěná konstrukce vynáší roštovou střešní konstrukci se střešní krytinou z vlnitého plechu. Z otevřeného mola je možný přístup do vody. Restaurace a sál, u nichž je předpokládaný celoroční provoz, jsou propojeny vnitřní komunikací.
Další objekty wellness a ubytování jsou realizovatelné v následující etapě. Objekty jsou umístěny v klidné části pozemku – zahrady – háje a vzájemně propojeny jednopodlažním lehkým krčkem s recepcí. Dřevěná konstrukce se propisuje do hmoty jednopodlažních domů. Pět ubytovacích jednotek je spojených vnitřní chodbou, každý z pokojů má vlastní terasu. Pokoje jsou přisvětleny horními okny nad chodbou.
Saunový svět se střední chodbou a střešním světlíkem je více uzavřený do sebe. Tmavá fasáda a minimum oken ze uliční strany, příčky z mléčného skla v interiéru a otevření směrem k potoku. Vnitřní chodba ústí terasou do exteriéru, k ochlazovacímu bazénku až za potokem.